Na vše dohlíželi Kelpies

Letošní jaro jsme se s naší školou opět vydali do Spojeného království. Tentokrát jsme vážili opravdu dlouhou cestu – zamířili jsme na sever do Skotska. První den jsme strávili prohlídkou Amsterdamu a odpoledne jsme se nalodili na trajekt a odpluli – 17 hodin, spali jsme v kajutách – do anglického Newcastle a odtud pokračovali dál do země kiltů. Byli jsme ubytováni poblíž Strilingu, města, které doslova psalo historii boje za nezávislost Skotů, jehož asi nejznámější postavou byl legendární William Walace. Tento boj s větší či menší intenzitou přetrvává po staletí dodnes. Svou roli v něm sehrál i další slavný hrad v hlavním městě Edinburg, v němž jsme mimo jiné viděli i skotské korunovační klenoty i s bájemi opředeným Stone of Destiny (Kámen osudu), na němž byli a stále jsou korunováni panovníci.

Všichni jsme spali v hostitelských rodinách a studenti se na vlastní kůži opět přesvědčili, jak odlišné naše světy, kulturní hodnoty, stravovací zvyky nebo způsoby vychování mohou být. Bylo vidět, že mnozí žáci vycestovali za hranice naší republiky poprvé a některé v Británii běžné zvyklosti je překvapily. Pro každého je taková cesta cennou zkušeností do života – jak pro žáky, tak pro doprovod.

Na zájezdu nám opět přálo skvělé počasí, což je obzvlášť ve Skotsku velice důležité, protože jsme podnikli i dlouhý výlet až k jezeru Loch Ness a podél Kaledonského kanálu jsme stoupali dál do skotské Vysočiny, kde by nám určitě deštivé počasí znemožnilo užít si neskutečné krásy tamní přírody.

Hory a hrady vhodně doplnily i technické skvosty, jakými jsou Falkirk Wheel – jediný otočný výtah pro lodě na světě, který propojuje dva skotské plavební kanály – nebo v nadpise již zmíněné majestátní sochy Kelpies – hlavy obrovských koní, kteří se zhmotňují z vod skotských jezer.

Všude dobře, doma nejlíp – tohle rčení platí neustále, i my se před ním skláníme, nicméně již teď nám vrtá v hlavě, kam zamíříme napřesrok.

Mgr. Lubomír Veselý
učitel angličtiny